Košík
0
0,00 Kč
Prince – Art Official Age
Label: Warner Bros. Records – 9362-49333-0, NPG Records – 9362-49333-0
Format: CD, Album
Country: Europe
Released: Sep 26, 2014
Style: Funk / Soul, Pop. Rock
1 Art Official Cage 3:42
2 Clouds 4:34
3 Breakdown 4:04
4 The Gold Standard 5:53
5 U Know 3:57
6 Breakfast Can Wait 3:55
7 This Could Be Us 5:12
8 What It Feels Like 3:54
9 Affirmation I & II 0:40
10 Way Back Home 3:05
11 Funknroll 4:08
12 Time 6:50
13 Affirmation III 3:28
Recorded At – Paisley Park Studios
Featuring – 3RDEYEGIRL, Andy Allo, Charlotte Ann Telepathy, H. C. I II III, Paloma Ayana, The Golden Hippie
Producer, Arranged By, Composed By, Performer [Per4med By] – @3RDEYEGIRL, @JOSHUAWORLD
Recenze: DANIEL KONRÁD - vedoucí kulturní rubriky ihned.cz
Prince si na novém albu představuje budoucnost funku a R&B
Tak pečlivě po sobě americký hudebník Prince zametal stopy na internetu, až mu nyní vycházejí dvě alba a takřka nelze zrekonstruovat, co jim předcházelo.
Bylo to nějak takto: šestapadesátiletý zpěvák nejprve v převleku za svého údajně nejoddanějšího fanouška Dr. Funkenberryho začal šířit videa, například to, v němž školačka za dveřmi kabinetu zaslechne extatické kytarové sólo a "musí za ním". Následovala smršť audionahrávek, které Prince, jenž se slovy "internet je mrtvej" kdysi zrušil webové stránky, nečekaně nahrával na YouTube a hned je odtamtud nechal mazat svými právníky.
Dále založil a vzápětí opustil několik webů, přičemž na tom "definitivně oficiálním" dnes už opět visí jen návod, jak opravit potrubí. A aby toho nebylo málo, udobřil se i s vydavatelstvím Warner Bros., které mu v devadesátých letech odmítlo vydávat několik alb ročně, pročež si tehdy Prince napsal na čelo, že je "otrok", začal se podepisovat jen vizuálním symbolem a zpíval o tom, jak mu "bílí otrokáři" sebrali práva na takzvané master kopie jeho nejúspěšnějších alb.
Letos na jaře zapřisáhlý jehovista Prince v soudní síni tak dlouho argumentoval, že "podle Bible se člověk nesmí zbavit pozůstalosti", až mastery dostal zpět a s nimi novou smlouvu.
Těžko říct, koho ve Warner Bros napadlo, že s divousem Princem to půjde jako po másle. Neuplynuly totiž ani dva týdny a hudebník už se nechal slyšet, jak prý kdykoliv svému vydavatelství volá, všichni se "válej na pláži".
Přesto minulý týden Warner Bros. vydali Princovo nové album elektronické hudby nazvané Art Official Age a hudebník jim takřka okamžitě vypálil rybník samostatnou rockovou deskou Plectrumelectrum. Poprvé v životě si založil profil na sociálních sítích, ohlásil rozhovor s fanoušky, pak ze tří tisíc zaslaných otázek odpověděl na jedinou a od té doby komunikuje jen fotkami na téma "představte si, co jsem měl dnes k obědu".
To už je prostě Prince, chtělo by se říct, jenže z desky Art Official Age je zjevné, že boj s "internetovou trvanlivostí" tentokrát nevede pro nic za nic. Album, na něž tento výjimečně talentovaný multiinstrumentalista opět sám nahrál bicí, basy, kytary i syntezátory, netradičně stmeluje příběh: po pětačtyřicetileté hibernaci se muzikant probouzí v budoucnosti, kde člověka ovládly technologie, a tak lidi nabádá k návratu "k opravdovým hodnotám", což jsou zjevně funková hudba, jakási duchovní očista a, protože jinak by to nebyl Prince, také pravidelný sex před snídaní.
Píseň o tom, proč nemít hlavu v internetových oblacích, tedy úložištích dat zvaných cloudy, vrcholí refrénem "nikdy nepodceňujte sílu nečekaného polibku na krk", načež do alba vstoupí ženská vypravěčka a deska nabere ráz uklidňujících meditativních kazet.
Vrchol nečekaného přichází v písni Way Back Home, kde Princův ztišený hlas naráží do klinkavých plechových bubnů a třením těchto dvou zvuků vzniká hudební pohyb tak něžný, jako když se řasenka dotkne řasy. A to už je na Prince co říct.
Teleportem do budoucnosti k sobě hudebník navíc po dlouhé době pustil producenta, teprve čtyřiadvacetiletého Joshuu Weltona, jenž Princovu zažitou podobu tanečního funku a R&B přikoval k baterii crčících futuristických syntezátorů. V nepravidelných blocích se tak na desce objevují vokodéry či všemožně zrychlené hlasy, jaké fantasta Prince používal v dobách své slavné nahrávky Sign O' The Times z roku 1987. Celek zní přesto nečekaně moderně.
Bez pevnější kostry se nové písně přelévají z chytlavého kytarového funku (zjevně připomenutí, od koho se jej učili dnes opět populární Nile Rodgers & Daft Punk) do rapu, z něj do taneční muziky a z tance do balad, které Prince hněte falzetovým zpěvem sladkým jako lázeň karamelu.
V nejzapamatovatelnější melodii celého alba, Breakdown, je pak tento tichý hlas naněkolikrát majestátně "zadupán" naplno rozehranou kapelou. Princova hudební představivost, zdá se, jede zase na plné obrátky.